Bibliografický popis
Uložení
Místo uložení: Olomouc
Knihovna: Vědecká knihovna v Olomouci
Signatura: M II 33
Záhlaví
Titul: Atlas Jaume Olivese
Autor: Jaume Olives
Jazyk textu: cat, ita, lat
Poznámka: Na předním přídeští exlibris: "Guilielmus de Brand Dusseldorpio, Montanus Sac. Caes. et Reg. Maj. Medicus aulicus et Regni Hungariae"; Na přední předsádce exlibris: "Conventus Lucensis"
Datace: 1563
Rozpis obsahu
Přehled
Portolánový (námořní) atlas, jehož autorem je Jaume Olives, pochází z roku 1563 - viz krátké "bibliografické údaje" v katalánštině, umístěné u "titulní" růžice (nápis nad titulní růžicí zní: Jaume Olives mallorchi[m] en napols an[n]y 1563; pod titulní růžicí následuje doplněk: S d[e] con[tra?] tastin de nicolo de curffo; přesná role Mikuláše z Korfu, který se dle krátkých "bibliografických" údajů na vyhotovení atlasu nějakou formou podílel, zůstává dosud poněkud nejasná. Mohlo by snad jít o koautora.
Po geografické stránce pokrývá atlas oblast Středozemního i Černého moře a zhruba severní část Atlantiku. Atlas okamžitě zapůsobí na svého pozorovatele především bohatě kolorovanou formou. Kromě pestré škály stále svěžích barev se v nemalé míře při výzdobě uplatnilo stříbro i velkorysé zlacení. Co do rozsahu se atlas o rozměrech 31×23,5 cm skládá celkem ze sedmi folií, z toho první folium představuje titulní růžice, za kterou následuje šestice vlastních mapových listů. Atlas byl vyroben vysoce nákladnou, nicméně noblesní technikou ruční kresby na pergamen.
Jaume Olives patřil ke katalánské rodině výrobců portolánových map a kartografů, podobně jako další známé rodiny Agnese či Benincasa, přičemž rodina Olivesů představovala rozsáhlý klan, jejíž členové působili zejména v 16. a 17. století na Baleárech (ostrov Mallorca), v Itálii (Benátky, Livorno, Messina, Neapol), Španělsku (Barcelona) i Francii (Marseille). Do dnešních dnů se od tohoto autora po celém světě prokazatelně dochovalo pouze šest nautických atlasů a to včetně olomouckého exempláře. Mimo Vědeckou knihovnu v Olomouci přechovávají ostatní vzácné atlasy francouzská Bibliotheque Municipale de Valenciennes, španělské Museo Marítim Barcelona, americká Hispanic Society of America v New Yorku a italská Biblioteca Ambrosiana v Milaně a Biblioteca Nazionale ve Florencii. Corradino Astengo ve své studii o nautických mapách z roku 2000 přičítá Jaume Olivesovi i atlas přechovávaný v University Library of Princeton. Jak se ukázalo na základě korespondence s kurátorem princetonských rukopisných sbírek, jde v tomto případě o tradovaný omyl, který je opakovaně přebírán. Don Skemer sice potvrdil existenci "katalánského" portolánu, rámcově datovaného do doby Jaume Olivese, ale jednoznačně odmítl jeho ztotožnění s osobou Jaume Olivese.
Bližší popis:
Atlas se skládá ze sedmi pergamenových listů o velikosti 455×295 mm. První list nese velkou větrnou růžici. Dále následují vlastní mapy. Všechny pergamenové listy jsou ohnuty ve hřbetu a přilepeny na papír. Ve předu je navíc 6 a vzadu 7 volných papírových listů. Tyto papírové archy nesou vodoznak: dva zkřížené šípy, pod jejichž protnutím se nachází šesticípá hvězda. Tento vodoznak se nápadně podobá filigránům italské provenience (Řím?). Na prvním papírovém listu předsádky se vyskytuje i další filigrán, který představuje kartuši, v níž stojí žebřík, přičemž nad kartuší je umístěna šesticípá hvězda. Popsaná forma filigránu se často vyskytuje opět v italském teritoriu. Vše je vázáno do hnědé kůže zdobené protlačovaným slepotiskem. Exemplář je ve výtečném stavu, jen poslední list je poškozen vlhkostí. Celý atlas působí jednolitým a dokonalým dojmem. Přesto se na jeho výrobě pravděpodobně podíleli dva kreslíři. Ostatně účast dvou kreslířů je tušena i u dalších atlasů Jaume Olivese. Jeho výroba a pečlivé umělecké vyhotovení, kdy zmíněný portolán doslova hýří barvami, poskytuje vysoký umělecký dojem. I obsahově nabízí mnoho pozoruhodného k obohacení odborné literatury při charakteristikách portolánové produkce. Dílo Jaume Olivese můžeme pokládat za dozvuk námořní středověké kartografie.
V této souvislosti můžeme upozornit na typickou a zcela běžnou okolnost, že při srovnání děl Jaume Olivese s ostatními soudobými i staršími portolány mezi nimi nenajdeme podstatné rozdíly, poněvadž od 14. století docházelo jen k málo inovacím při kartografickém zobrazení Středozemního moře. Totéž platí i pro sever Evropy. I zde se starší vzory kopírují a tím se stále dokola přebírají i chyby. Příkladem jsou tzv. bájné ostrovy nebo oddělení Skotska a Anglie kanálem aj. Ani Jaume se těchto klišé v duchu doby nevyvaroval. Jeho zobrazení americké pevniny tak kupříkladu souhlasí s produkcí Diega Ribery (Ribeiry) nebo Battisty Agnese. Naproti tomu ztvárnění Azor a tří jiných ostrovních skupin v severním Atlantiku ukazuje na moderní pojetí.
Nautické mapy rodiny Olivesů (Olivů), již od dob Jaume Olivese (polovina 16. století), dostávaly silně komerční charakter, přičemž šlo o obecný trend, kdy již nešlo v prvé řadě o pomůcku námořní navigace, ale o vyhledávaná, prestižní, ba umělecká díla, produkovaná na objednávku bohatých kupeckých a aristokratických rodin, nevyjímaje z toho nejvyšší vládnoucí kruhy.
Provenience:
Prvním prokazatelně známým vlastníkem atlasu (jelikož neznáme předpokládaného objednavatele) byla osoba Viléma de Brand z Düsseldorfu, což dokazuje jeho exlibris na přídeští. Nápis v kartuši pod Vilémovým erbem je bohužel doposud jedinou stopou o jeho osobě. Latinský text zní: "Guilielmus de Brand Dusseldorpio, Montanus Sac. Caes. et Reg. Maj. Medicus aulicus et Regni Hungariae eques" čili Vilém de Brand z Düsseldorfu, dvorní lékař svatého císařského a královského Veličenstva a jezdec Království Uherského. Asi jen ztěží zjistitelnou záhadou samozřejmě zůstává skutečnost, jak se takové dílo ocitlo právě v jeho rukou.
Další osudy atlasu po Vilémovi de Brand již můžeme poměrně bezpečně dekódovat i díky dalšímu vlastnickému přípisu na předsádce - Conventus Lucensis, z čehož je jasné, že se exemplář neznámo kdy ocitl v majetku premonstrátského kláštera Louka u Znojma, zrušeného císařem Josefem II. v roce 1784. Jednotlivé části klášterní knihovny, čítající přes 10 000 svazků, byly následně rozptýleny například mezi Prahu, Vídeň, ale i Olomouc. Touto cestou tedy atlas doputoval do místa svého nynějšího "pobytu", a sice do tehdejší univerzitní knihovny v Olomouci, jejíž přímou pokračovatelkou je právě Vědecká knihovna v Olomouci. Na tomto místě je zároveň potřeba zdůraznit, že v majetku louckého kláštera se ocitly i další knihy, které pocházely ze soukromé knihovny Viléma de Brand. Lze se tudíž důvodně domnívat, že dotyčnou Vilémovu knihovnu (nebo alespoň její část i s atlasem), neznámo kdy, klášter odkoupil. Ostatně v tehdejší době to byla poměrně běžná praxe jak obohatit knihovní fond. K alespoň rámcovému zpřesnění časových souvislostí mezi existencí Viléma de Brand a loucké akvizice nám může pomoci datace (rozuměj datum vydání) dosud nejmladšího knižního svazku, který nese Vilémovo exlibris, a který se doposud podařilo vypátrat. Je jím několikadílný tisk z let 1708-1709.
Uspořádání atlasu dle listů:
1. Titulní větrná růžice s autorskými údaji.
2. Východní část Středozemního moře a Černomoří.
3. Střední část Středozemního moře od Jónského moře po Baleáry a katalánské Pobřeží.
4. Západní část Středozemního moře a atlantické pobřeží od průlivu Skagerrak na severu až po dnešní marocké pobřeží, včetně Britských ostrovů.
5. Zejména atlantické pobřeží od mysu Finisterre až po Zelený mys (Cabo Verde) na jihu, včetně mj. kanárských a kapverdských ostrovních skupin a Madeiry.
6. Severní Atlantik včetně severoamerického pobřeží. Zakresleno mnoho ostrovních skupin, včetně mnoha bájných zemí.
7. Opět východní Středomoří bez Černého moře.
Obsahově nejpozoruhodnější částí atlasu je jeho předposlední mapový arch (viz 6. list), který zobrazuje velkou část severního Atlantického oceánu (přepočítané měřítko listu je 1:12 044 000). Prostor mezi evropským, africkým a naznačeným severoamerickým pobřežím vyplňuje několik ostrovních skupin i jednotlivých ostrovů a zemí. Kromě obligátního, i když na tehdejší dobu poměrně moderního, znázornění Madeiry, Kapverd, Kanárských ostrovů i Azor (u nichž ovšem, na rozdíl od ostatně jmenovaných, marně hledáme jakýkoli názvoslovný popis) v dolní části listu, vzbudí zájem tajuplné bájné pevniny obklopené oceánem v horní polovině listu - Frislanda (Frixlandu), Estilanda (Stilandu - Istilandu), Illa de brasill, Illa verde a Illa de maydi.
Textová jednotka
Vnější popis
Psací látka
pergamen
Rozsah: 7 ff. ( Rozměry: 31×23,5 cm
)
Popis výzdoby
Výzdoba :
Popis vazby
Vazba
|
Lepenka potažená knědou kůží zdobenou slepotiskem.
|