Signatura
M IV 1/ 2 I 1 = II a 1
Místo uložení
Státní vědecká knihovna v Olomouci
Majitel
Státní vědecká knihovna v Olomouci
Hlavní název
[Graduale monasterii O. Praem. Lucensis prope Znojmo; pars aestivalis.]
Druh dokumentu
kniha, rukopis
Rok vydání / zhotovení
1499
Materiál
pergamen + papír
Rozměry
57 x 41 cm
Rozsah
I + 524 pp. Při paginování vynechána pag. 393 a ztraceny pp. 54-57, chybí rovněž pp. 483-494 a dále pp. 515 a 516. Mezi pag. 127 a 128 je vlepen menší papírový dvoulist z 18. století.
Celkem 254 ff. (252ff. + 2 fol. vložená)
Iluminace
Písařsky zdobené iniciály v textu jsou dvojího druhu. Černě položený dřík písmene se štětcem červeně kreslenými drobnými ozdobami uvnitř plochy. Je obklopen buď abstraktním filigránem, kresleným perem černým inkoustem, nebo stejně kreslenými groteskními lidskými profily uprostřed filigránu geometrického. Druhý typ písařských iniciál je bez zvláštních kreslených ozdob. Tělo písmene je položeno štětcem červenou nebo modrou barvou, několikrát také černou. Tvarově písmena odpovídají gotické majuskuli. Prvním typem iniciál jsou uváděny začátky zpěvů pro určitý den, pokud tam není malovaná iniciála nebo počátky jednotlivých veršů tak, jak náleží té které části mešního celku, s černým filigránem a často s profily. Prostší, červené, modré či černé iniciálky, uvádějí méně obsahové, spíše citoslovné součásti zpívaných mešních textů.
V kodexu je celkem 154 honosnějších, filigránem zdobených iniciál. Jejich plochy jsou přibližně čtvercové, rozměrů 5 x 5 cm. Od pag. 192 jich písař přestává používat a do pag. 304 jsou na jejich místě pouze černě položené dříky bez filigránu. Na dalších paginách používáno téměř výhradně iniciál červených a modrých. Tento typ zaujímá spíše plochy obdélné.
Na pp. 121, 295 a 495 jsou v textu vynechána prázdná místa, zhruba čtvercová, o rozměrech kolem 5 x 5 cm. Na okraji u těchto prázdných míst vždy perem psaná poznámka illmit. Patrně jde o pokyn k provedení nikoli malířsky nýbrž písařsky zdobené iniciály prvního typu. Tomu odpovídá rozměr plochy i význam daného místa v textu.
K výzdobě kodexu nebylo použito ornamentálních iniciál.
18 malířsky zdobených iniciál ve svém vnitřním poli uzavřeném dříkem obsahuje miniaturu se scénickou figurální kompozicí, převážně světců, někdy i s legendou. Výzdobná pole iniciál jsou zasazena v plasticky cítěných profilovaných rámcích s rozměry okolo 10 x 11 cm. Plochu mezi rámcem a tělem písmene pokrývá zlatá tapeta. Mezi rozviliny jsou vloženy fantastické, ale i obecně známé květy. V bordurách nacházíme rovněž drolerie. Na plochách mezi úponky, na lodyhách či listech jsou pestré korálky a zlaté plošky obklopeny filigránovou abstraktní kresbou.
pag. 1: iniciála "S"piritus (160 x 165 mm), Seslání Ducha sv., bohatě zdobená a zlacená.
Celou plochu vnějšího okraje stránky zaujímá souvislý ornamentální pás (57 x 8 cm), lemovaný lištou (červená a modrá linka se zlatým, vpichováním zdobeným proužkem). Jeho vnitřní plocha je položena karmínovou barvou a vyplněna ornamentálními motivy. V dolní části jsou vázy a kandelábry (mezi nimi modrá andílčí hlavička) s akantovými rozvilinami, v části horní rohy hojnosti. Akant je žlutozelený s bílým žilkováním. Ze zlatých a černých hlavic dvou sloupků (modré tordované dříky) ve druhé třetině výšky bordury vyrůstá ovoce a akantové výběhy. Ke sloupkům je přivázán točenicemi žlutozelený vavřínový věnec (s bílým žilkováním lístků), jenž proplétají stuhy a zlatá jablíčka. K věnci jsou připevněny klenoty (agrafy), z nichž visí zlaté řetízky s perlami, křížkem a prsteny, dole pak je přivázán obrácený koš z modrých vavřínových lístků (s bílým žilkováním) s jablíčky (zelené se zlatými "světly"). Po stranách visí řetízky s perlami a piniovými šiškami. Konce točenice přidržují zelené šňůrky. Nahoře na věnci stojí anděl v karmínovém rouše se zlatým stínováním a v modrém, zlatem podšitém plášti. Má karmínová křídla, vně modrá, se zlatou kresbou. V jedné ruce drží klenot s připoutanou berlou, k níž je upevněn opatský znak. Ten tvoří modrý štít s hnědým volem, nad ním opatská mitra a štola. Vnitřní plocha věnce je světlejší karmínové barvy, nad znakem jsou kreslené stylizované obláčky a záře, pod nimi pak nápis "Paulus abbas". Pod věncem je k rukojeti berly připojena plasticky rámovaná nápisová tabulka, která je rovněž připoutána ke spodní části věnce se šňůrkami a řetízky. Její plocha je žlutozelená, rámování pak barvy zlaté s černými stíny. Uvnitř tabulky je nápis zlatými kapitálami: "Egidius Has, clericus Pataviensis diocesis, scriptor huius libri". Ve druhé ruce anděl přidržuje další plasticky pojatou nápisovou tabulku, stojící na věnci a opírající se o sloupek. Červená vnitřní plocha, ve zlatém rámování s černými stíny, nese nápis zlatými kapitálami: "Hoc opus fieri fecit dominus Paulus, abbas Lucensis, anno Domini 1499".
pag. 15: iniciála "B"enedicta (100 x 105 mm), Nejsv. Trojice, bohatě zlacená. Folio zdobeno rozvilinami. V levé borduře lovec s kuší míří na pestrobarevného ptáka.
pag. 17: iniciála "C"ibavit (98 x 102 mm), Izraelité sbírají manu, bohatě zlacená. Folio zdobeno rozvilinami.
pag. 117: iniciála "T"erribilis (105 x 110 mm), Setkání Krista se Zacheem.
127 bis/pag. 127 bis/1: iniciála "D"ies (68 x 82 mm), motiv 3 lebek na trávě a květinový dekor.
pag. 134: iniciála "D"e ventre (100 x 103 mm), sv. Jan Křtitel, bohatě zlacená. Folio zdobeno rozvilinami.
pag. 160: iniciála "S"alve (98 x 98 mm), P.Maria ve svatozáři, bohatě zlacená. Folio zdobeno rozvilinami.
pag. 168: iniciála "G"audeamus (133 x 153 mm), Smrt Panny Marie, bohatě zlacená. Folio zdobeno rozvilinami.
pag. 177: iniciála "I"n virtute (98 x 105 mm), sv. Václav, zlacená. Folio zdobeno rozvilinami.
pag. 179: iniciála "B"enedicite (100 x 110 mm), sv. Michal přemáhající ďábla, bohatě zlacená. Folio zdobeno rozvilinami.
pag. 189: iniciála "M"ichi (100 x 110 mm), sv. Petr a sv. Ondřej.
pag. 201: iniciála "I"ntret (101 x 108 mm), sv. Kryštof a sv. Šebestián, zlacená. Folio zdobeno rozvilinami a zlacením.
pag. 232: iniciála "L"etabitur (98 x 110 mm), sv. Erasmus, Folio zdobeno rozvilinami a zlacením. V levé borduře v rozvilinách snad volavka s hadem kolem krku a v zobáku.
pag. 250: iniciála "S"acerdotes (105 x 108 mm), sv. Martin a sv. Mikuláš, bohatě zlacená. Zlaceny rovněž rozviliny s vyobrazením páva.
pag. 265: iniciála "O"s iusti (98 x 110 mm), sv. Jiljí, hojně zlacená, taktéž rozviliny. Sova na motivu hrachových lusků.
pag. 272: iniciála "G"audeamus (98 x 108 mm), sv. Kateřina a sv. Dorota, hojně zlacená. Folio zdobeno rozvilinami, v nichž je zobrazena liška, nesoucí kohouta.
pag. 3O6: iniciála "K"yrie (102 x 104 mm), anděl s nápisovou páskou, hojně zlacená, rozviliny též.
pag. 336: iniciála "S"anctus (97 x 103 mm), trůnící Bůh Otec, hojně zlacená. V rozvilinách sedí krmící se opice.
pag. 353: iniciála "S"ancti (98 x 108 mm), premonstrátští řeholníci při společném zpěvu. Bohatě zlacená iniciála, rozviliny též.
Notace
Akutním zgotizováním k rozpadu přivedená nota Metensis v monumentálním provedení.
Každá stránka obsahuje 8 řádků notové osnovy a textu; notovou osnovu tvoří 4 červené linky, vertikální zdvojené červené linky oddělují okraje.
Poznámky
Vazba rukopisu pochází ze 16. století. Je vázán v prkénkových deskách (61 x 41,5 cm) potažených světlou, slepě tlačenou kůží. Téměř na celé ploše přední i zadní desky je nalepena a přibita silnější hnědá kůže se slepotiskovou výzdobou. Na všech rozích přední i zadní desky jsou stopy po kování (pravděpodobně nárožnicích a puklách). Spony jsou kovové, patrně renesanční. Výzdobná plocha desek má rámový rozvrh, vnější rám je tvořen zmnoženými linkami a geometrickým a vegetativním ornamentem vyplněným lištami s vloženými figurálními motivy a nápisovými páskami. Vnitřní pole je děleno znásobenými linkami, v obdélných polích mezi nárožnicemi oválné kartuše s figurálními výjevy a s legendami. Na předních deskách nahoře je to Zvěstování, dole sv. Kateřina a na zadních deskách nahoře Ukřižování a dole Zmrtvýchvstání. Pásy mezi vnějším a vnitřním rámem výzdobné plochy jsou rozděleny znásobenými linkami na tři obdélná pole vlevo i vpravo. Střední obsahuje palmetovou výplň, další čtyři figurální výjevy s legendami; na předních deskách vlevo nahoře je to sv. Augustin, vpravo sv. Norbert, dole vlevo Panna Marie, vpravo je špatně čitelný figurální výjev. Na zadních deskách nahoře vlevo Ukřižování, vpravo Zmrtvýchvstání, dole vlevo sv. Trojice, vpravo je výjev špatně čitelný.
Dominantové pole je kosočtvercové, v rozích vnitřního rámu arabesková výplň. V jeho středu supralibros na způsob opatského znaku: oválná plotna lemovaná vavřínovým věncem, opatský znak je tvořen štítem se sv. Václavem a českou orlicí, nad ním opatská mitra a štola, legenda "Sebastianus Freitog a Cziepiroh, I.V.D., divina provident. abb. Lucensis A.D. 1581" (+ 1585). Oválná plotna ve středu zadních desek lemována vavřínovým věncem, uvnitř rollwerková kartuš se špatně čitelnou, zřejmě ornamentální výplní, okolo legenda "sancte Wenceslae, patrone monasterii Lucensis, ora pro nobis A.D. 1581."
Na zadní desce jsou dvě přezky. Ořízka stříkaná červenou barvou. Na předním i zadním přídeští jsou nalepeny pergamenové listy s tematicko-abecedním seznamem zpěvů obsažených v kodexu. Špatně čitelný text je psán rukou 18. století. Na konci graduálu byly okraje pergamenových listů, patrně bez textu, často odstřihovány, např. pp. 378 a 379, 384 a 385, 457 a 458, 509 a 510, 517 a 518, 521 a 522.
Jediný hlavní písař je uveden na tabulce v okrajových rozvilinách iniciálky na pag. 1: "Egidius Has, clericus Pataviensis, scriptor huius libri."
Text zpěvů je psán černým inkoustem gotickou minuskulou. Červeně jsou poznámky v textech, které označují počátky jednotlivých částí graduálu, např. Sequitur de Sanctis, tempore aestivali a kde začíná text té které části mše (např. introitus, offertorium apod.) nebo označují den církevního roku (např. Dominica XXIII post sta Trinit, na pag. 131 in vigilia Johis Baptist apod.) či vigilii světce, pro kterého je zpěv určen.
Na pag. 497 chybí iniciála C, je zde pouze reklamant, totéž u pag. 428 ("A"ve). Někde kustody na konci složky dole uprostřed, ale často seříznuty.
Titulní stránka je pozoruhodná zcela nezvyklým užitím renesančních prvků, výrazně italského charakteru ve výzdobě levé bordury s antikizujícími věnci, nápisovými tabulemi a symetricky se vinoucími mohutnými akanty.
Mimořádná kvalita Louckého graduálu zejména v jeho výzdobě, byla oceňována už staršími badateli, kteří si na jedné straně byli vědomi jeho izolovaného postavení v rámci české malby a na straně druhé zdůrazňovali přítomnost nových prvků, poplatných poučení z renesanční Itálie. Těm věnovali v novější době pozornost zejména maďarští badatelé, kteří hledali zprostředkovatele italianismů ve dvorských dílnách krále Matyáše Korvína v Budě (Hoffmanová) a konkrétněji v jejich vůdčí osobnosti tzv. Cassianova Mistra (Baloghová). Na tyto poznatky navázala později Pštrossová, která v iluminacích louckého graduálu rozeznala dvě stylistické orientace - alpské komponenty na způsob Michaela Pachera a renesanční motivy knižní malby z Ferrary -, jež ji přivedly k postulaci dvou iluminátorů graduálu: hlavního malíře, údajně žáka Cassianova Mistra a jeho pomocníka. Rovněž podle Krásy , u tohoto malíře ".. jen důkladné italské školení převrstvilo starší severský základ..". Podobně Töröková viděla zde vedle následovníka Cassianova Mistra, odpovědného za provedení renesanční bordury titulního listu, i podíl moravského iluminátora pod jeho vlivem. Dovršení badatelského úsilí, týkající se louckého graduálu představuje Sievekingova důkladná studie o jeho iluminátorovi, kterého ztotožňuje s písařem Egidiem Hasem, zmíněným v kolofonu. Jemu připsal navíc výzdobu dalších pěti zachovalých rukopisů, u nichž jsme většinou dostatečně informováni o okolnostech jejich vzniku. Jsou to tzv. Sunthaynovy desky, vytvořené pro augustiniány v Klosterneuburgu v r. 1491 (Klosterneuburg, Stiftsbibl. Ms. 130), dále Gesta Friderici od Otty z Freisingu z r. 1492, (Vídeň, ÖNB, Cod. 403), bohatě zdobený misál pro cisterckého opata Wolfganga z Reinu z let 1492-93 (Rein, Stiftsbibl. Ink. 206), hlavní dílo iluminátora, podle něhož ho Sieveking označil i jako "Mistra Wolfgangova misálu" a konečně skromněji zdobená Postilla, opět pro cisterciáky v Reinu a tzv. Sachsův misál, objednaný benediktiny v St. Lambert ve Štýrsku (Štýrský Hradec, Univ. Bibl., Cod. 115).
Graduál z Louky, chronologicky poslední známé dílo iluminátora, znamená současně vyvrcholení jeho tvorby. Neobvyklé a liturgicky zde nijak zvlášť zdůvodnitelné zobrazení sv. Jiljí, osobního patrona Egidia Hase, snad může naznačovat osobnější vztah k výzdobě kodexu. Sieveking zde rozpoznal výrazné obohacení motivického repertoáru a posoudil význam italsko-renesančních prvků, omezených v podstatě jen na ryze dekorativní složku titulního listu zdrženlivěji. Naopak kladl důraz na základní umělecké východisko "Mistra Wolfgangova misálu" v jihoněmecké tradici, jmenovitě v Augšpurku, Salcburku a Norimberku - kde mohl snad přijít do styku i se starší českou a moravskou tradicí - a posléze z Vídně, zejména poučení příkladem Ulricha Schreiera, v jehož dílně mohl působit. Tento základní stylistický idiom pak obohacoval a oživoval na základě výpůjček ze starší nebo soudobé německé grafiky, ale i deskové malby (Mistr E.S., Schedel, Schongauer, Dürer) a příležitostně i z italsko-renesančních vzorů, převzatých z dílny Cassianova Mistra. Iluminátorské dílo Egidia Hase označil Sieveking za jeden z nejmarkantnějších projevů tzv. "pozdně gotického baroka", spočívající především v podání draperie, vyznačující se zde mimořádnou bohatostí a diferencovaností forem. Převládající drobné, ostře řezané záhyby jsou působivé nejen dekorativně, ale i svými plasticko-reliefními hodnotami. V mnohotvárném podání draperiových schemat vidí Sieveking i určité vědomé spojitosti s obsahovým zaměřením příslušných zobrazení, kdy oděvy podané "přirozeně" jsou charakteristické pro světské scény, zatímco uměle pomačkané záhyby, inspirovanmé Schongauerem a soudobou německou grafikou, se vztahují spíše na sakrální zobrazení, u nichž mohou zdůrazňovat i jejich případný devoční charakter (Andachtsbild). Kompozice těchto děl charakterizuje spojení plošných a třídimenzionálních prvků do dynamického plošného vzorce. Postavy, zabírající většinou celou výšku zobrazení, jsou rozmístěny před kulisovitá pozadí ještě bez zřetele k principům centrální perspektivy, jíž se vyznačuje italská renesanční malba. Z toho hlediska je příznačné, že krajinné motivy, které mohou působit svou svěžestí jako výsek skutečnosti (např. ff. 17, 179 201), nepřispívají k objasnění prostorových vztahů, stejně jako třídimenzionální dojem vzniklý na základě souhry světla a stínu, není ve skutečnosti výsledkem osvětlení z jednoho zdroje (nápadné zejména u podání iniciál a jejich rámujících lišt). Tomuto v podstatě plošně dekorativnímu kompozičnímu principu, odpovídá i kolorit, který se sice váže k realistické podobě příslušných objektů, ale současně uplatňuje i své vlastní světelně chromatické hodnoty. Barevně syté plochy jsou zde komponovány rovnoměrně a připomínají tak svým globálním působením vitráže či mozaiky. Formální bohatství se jeví zvláště markantně v ornamentální výzdobě a u vegetabilních motivů, jejichž hlavní složkou je tradiční akantový list a úponek, vinoucí se v bordurách. V podání akantu rozlišil Sieveking tři základní botanické varianty, dle něj opět odstupňované podle hierarchického významu příslušných jimi doprovázených hlavních zobrazení. S touto mnohotvárností motivů koresponduje i pozoruhodné bohatství užitých ikonografických schémat v mnohém ohledu překračující výzdobné konvence graduálu jako specifického typu liturgické knihy. Citovaný autor zde zdůrazňuje např. jinak vzácné zobrazení Izraelitů sbírajících manu (fol. 17), Boha Otce trůnícího na nebesích (fol. 82), premonstrátských řeholníků při společném zpěvu (fol.353), či neobvykle početnou řadu světců, zobrazených častokrát v párech (ff. 134, 177, 179, 189, 201, 232, 250, 265, 272).
Navzdory fragmentárnímu zachovaní, je graduál z Louky svou výzdobou výjimečným dílem knižní malby na přechodu od pozdní gotiky k rané renesanci nejen na Moravě. Jeho tvůrce Egidius Has, alias Mistr Wolfgangova misálu, náleží do kontextu vývoje knižní malby jižního Německa a řadí se důstojně k jeho jiným velkým osobnostem iluminátoského umění tehdejší doby, k Heinrichu Aurhaymovi, Martinu Opifexovi, Mistrovi učebnic, či Ulrichu Schreierovi. V iluminátorské produkci posledního desítiletí 15. století je však osamocen a představuje jako vandrovní umělec posledního významného představitele jihoněmecké iluminace, který se ve službách církevních objednavatelů opíral o starou tradici a který už neměl následovníky. Nastupující nová generace znamenala pak výrazný zlom ve vývoji iluminátorského umění, jejíž představitelé se zapojili do služeb císaře Maximiliána a jeho prestižních koncepcí.
Anotace
Kodex, který byl pořízen pro premonstrátské opatství v Louce u Znojma, byl nazýván v literatuře podle starého katalogu knihovny "Loucký antifonář". Až Miroslav Boháček a František Čáda, autoři katalogu rukopisů olomoucké knihovny, jej na základě jeho obsahu určili jako letní část graduálu.
Z kolofonu na titulní stránce vyplývá, že kodex vznikl v roce 1499 na objednávku opata Pavla, představeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma (1474-1512) a že byl napsán Egidiem Hasem, klerikem Pasovské diecéze.
Nový důkaz o původu a určení graduálu (mimo nápisové tabulky na pag. 1) nám podává jeho obsah a uspořádání zpěvů. V části "Sequitur de sanctis" je vzpomenut sv. Václav (Wentzeslai) a sv. Prokop společně se sv. Oldřichem (Udalrici et Procopii), a sv. Ludmila. V "Prosariu", postupujícím podle církevního roku, je vzpomenut opět sv. Václav, v pořadu zpěvů náležejících do "Ordinaria missae", v oddíle pro "Sanctus" a "Agnus", jsou skladby pro Mariánské svátky vždy na začátku. Poukazy na české světce svědčí o českém původu rukopisu, důraz na Mariánské svátky pak o jeho určení premonstrátskému řádu, neboť u premonstrátů byla pěstována zvláštní úcta k Panně Marii. Konečně opakování poukazů na sv. Václava, titulárního světce bývalého klášterního kostela v Louce, přisvědčuje jeho vzniku pro premonstrátský klášter loucký.
Rukopis obsahuje ve svých podstatných částech vždy pouze (zhruba polovinu zpěvů na celý rok) tu část zpívaných mešních textů, která je určena pro letní část církevního roku. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že jde o druhý díl dvousvazkového celku, neboť předpokládá díl první, obsahující zpěvy náležející zimní polovině církevního roku. Letní část začíná Hodem Božím Svatodušním a končí XXIII. nedělí po sv. Trojici neboli XXIV. nedělí po Duchu sv.
Pro to, že graduál byl dvoudílný hovoří i jeho velké rozměry /61 x 42 cm, I + 524 pp./ a také váha. Spojení letní i zimní části by prakticky znemožňovalo každodenní manipulaci s kodexem. Nicméně o dochování předpokládané zimní části rukopisu nemáme žádné zprávy.
Základní informace
Zpracováno na základě záznamů v soupisu rukopisů ve Státní vědecké knihovně v Olomouci ve spolupráci s PhDr. Pavlem Černým.
Rozpis obsahu
pag. I: vacua
(a) pp.1-117: Proprium de tempore, pars aestivalis.
Začíná Letnicemi a končí Dom. XXIII post Trinit. Po XVII. neděli zařazen podzimní kvatembr. Na ztracených dvou listech (pp. 54-57) bylo dokončení neděle desáté a počátek jedenácté.
(b) pp.117-121: Dedicatio ecclesiae.
(c) pp. 121-130: "Pro defunctis officium".
Mše "Requiem" (chybí iniciála R, pouze je zde mikrograf/ a "Si enim credimus". Zde mezi pag. 127 a 128 je vlepen menší papírový dvoulist s notovaným textem "Dies irae" /notových linek 5 červených po 9 na stránce/psaný rukou XVIII. století /humanistickým písmem/.
(d) pp. 130-188: "Sequitur de sanctis tempore estivali."
Z místních světců mimo sv. Václava ("Wentzeslai"), který byl titulárním světcem kláštera v Louce, se uvádí sv. Prokop (společně "Udalrici et Procopii"), dále po staru v listopadu svátek sv. Ludmily ("per totum, ut in die Hadegwigis", i.e. Hedwigis), ale neslaví se v listopadu svátek Pěti bratří.
(e) pp. 188-295: Commune sanctorum.
Poslední oddíl "De virginibus." Zpěvy nejsou sestaveny do mešních celků: vždy napřed všechny introity, gradualia atp.
(f) pp. 295-305: Missae votivae.
Dvě mše, a to 1.: Officium de septem doloribus b. Virginis a 2.: Officium tempore pestilencie (inc. "Recordare, Domine, testamenti").
(g) pp. 306-352: Ordinarium missae.
Nejprve Kyrie a Gloria, pak (pag. 335) oddíl pro "Sanctus" a "Agnus", v obou v čele skladby pro mariánské svátky.
(h) pp. 353-524: Prosarium.
Prosarium (celkem 46 sekvencí) začíná svátky svatodušními, postupuje podle církevního roku skladbami temporálními i sanktorálními, commune na konci. Lokální světci nejsou vzpomenuti, až na sv. Václava jako titulárního světce louckého klášterního chrámu. Na pp. 523-524 dosud neznámá skladba "Alleluja, O, verbi ales, Christo cara Maria" a kantilena "Exaudi vocem flebilem."
Literatura
Boháček, M. - Čáda, F.: Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichern Staatsbibliothek von Olmütz, Köln 1994.
Eidernová - Pštrossová, V.: Graduál z kláštera řádu premonstrátů v Louce u Znojma, dipl. pr. FFUK, Praha 1974.
Friedl, A.: Moravská knižní malba XI.-XVI. století, Brno 1955.
Krása, J.: České iluminované rukopisy 13.- 16. století, Praha 1990.
Nowak, A. - Kachník, J.: Církevní památky umělecké z Olomouce, Olomouc 1890.
Petrů, E.: Z rukopisných sbírek Universitní knihovny v Olomouci, Praha 1959.
Prokop, A.: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtl. Beziehung, 2. Band, Wien 1904.
Sieveking 1986,
Chadraba, /rec./ In: Umění, XXXVII, 1989, s. 275-277.
Technická data o způsobu digitalizace
digitalizováno scannerem BetterLight 6000
Digitalizaci všech dokumentů s výjimkou M II 74 a 10.428 provedla fa AiP Beroun s.r.o. v rámci projektu Memoria Mundi Series Bohemica financovaného z grantů VISK a RISK Ministerstva kultury ČR, © 1998-2002. Pro M II 74 a 10.428 garantoval digitalizaci Ústav pro klasická studia AV ČR v rámci projektu Clavis monumentorum litterarum, © 1996. Dalším sponzorem a přispěvatelem byla Severomoravská energetika, a.s. a olomoucká firma MORAVIA FLEXOPER, s.r.o.